Běž! A švihnutí bičíkem. Nato plavá klisna Norma vyrazila uvolněnou drahou. Sehraná a vzájemně si důvěřující dvojice klisny a jezdkyně se dostává do čela závodu, postupně navyšují svůj náskok a nakonec projíždí cílem s náskokem sedmi délek. Tento dostihový „parník“ vyvolává na závodišti erupci nadšení. Je sedmnáctý říjen 1937 a Lata Brandisová právě vyhrála dostihový závod Velká pardubická. Je to z více důvodů přelomový moment.
Lata prožívala poslední metry závodu velmi emotivně: „Vbíhala jsem s milovanou Normou do cílové rovinky a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí. Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!“
Bohužel, v jejím životě jí už nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Vítězství ve Velké pardubické byl vrchol jejího sportovního i životního příběhu. Lata se narodila do šlechtické rodiny a to ji částečně předurčilo pro dostihovou kariéru. Na koni jezdila od svých osmi let, od jednadvaceti pak závodně. A samozřejmě se v roce 1937 nejednalo o její prvou účast ve „Velké“. Měla již několik zkušeností z velkých dostihů včetně umístění na medailových pozicích. Ročník 1937 byl poslední před válečnou přestávkou. V těch následujících po roce 1945 už ji dostihový anděl tolik nehlídal. Lata měla několik pádů, které končily zlomeninami. V roce 1949 pak přišel ten nejtěžší. Během Kinského memoriálu došlo na Hadím příkopu k hromadné kolizi znamenající pro Latu Brandisovou frakturu lebky, týdenní kóma a faktické ukončením závodního ježdění na milovaných koních.
Vítězství ve Velké pardubické bohužel také není zárukou společenské odměny. Bezprostředně po závodě byla Lata vyvolávána fanoušky na závodišti. V následujících týdnech chválena a obdivována v rychlém světě závodních koní. Ale pak už chod dějin rychle přebil vzpomínky na pardubický závod. Německá okupace znamenala nucenou správu rodinného majetku Brandisových. A byť rodině asi přišlo nespravedlivé být na svém statku v nájmu, rok 1953 by ještě horší. Komunistická diktatura vystěhovala rodinu do jejich vlastní chaty, která ovšem byla bez vody a elektřiny.
Vítezství české ženy bylo v roce 1937 velké povzbuzení národní hrdosti. V předchozích letech závod opakovaně opanovali němečtí žokejové. Měsíc předtím zemřel prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Válka a těžké časy už dýchaly všem na záda, tak aspoň na jeden večer bylo možno v Pardubicích zapomenout.
Poslední poselství vítězné neděle je trumfem ženské emancipace. Lata Brandisová je dodnes jedinou ženskou vítězkou Velké pardubické steeplechase. Lata předběhla dobu a společnost o desítky let, a vůbec nevadí, že seděla na koňském hřbetě. Vždyť to bylo o sedm délek!
